poutat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *pǫtati.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈpou̯tat]

Verb

poutat impf (perfective spoutat)

to bind

Conjugation

Conjugation

Infinitive	poutat, poutati	Active adjective	poutající
Verbal noun	poutání	Passive adjective	poutaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	poutám	poutáme	—	poutejme
2nd person	poutáš	poutáte	poutej	poutejte
3rd person	poutá	poutají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive poutat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	poutal	poutali	poután	poutáni
masculine inanimate	poutal	poutaly	poután	poutány
feminine	poutala	poutaly	poutána	poutány
neuter	poutalo	poutala	poutáno	poutána

Transgressives	present	past
masculine singular	poutaje	—
feminine + neuter singular	poutajíc	—
plural	poutajíce	—

Derived terms

poutavý m
pouto n
připoutat
rozpoutat
spoutat
upoutat

See also

vázat

Further reading

poutati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
poutati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
poutat in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.